John Dean „Jeff“ Cooper (10. 5. 1920 – 25. 5. 2012) sloužil u námořní pěchoty a bojoval ve dvou válečných konfliktech – Druhá světová válka a Korejská válka. Po odchodu z armády se aktivně věnoval výuce praktické střelby, a to nejen z pohledu praktických dovedností, ale i oblasti psychologické přípravy. Časem došel k poznání, že nejdůležitější pro přežití v situacích ohrožení života není až tak zbraň, nebo bojové dovednosti, ale nastavení mysli.

Způsob reakce na ohrožení do značné míry ovlivňuje aktuální psychický stav. Jde v podstatě o stupeň ostražitosti, který určuje rychlost reakce na ohrožení. Vzal proto známou barevnou škálu a propojil ji s jednotlivými stupni stavu mysli, a tak vytvořil barevnou stupnici připravenosti k boji (tzv. Cooperova škála ostražitosti). Tento systém mentální pozornosti v závislosti na okolnostech byl poté přijat mnoha bezpečnostními sbory po celém světě a následně se stal i součástí výuky sebeobrany.

Škálu tvoří škála čtyř barevných kódů, které reprezentují vzestupně seřazené stavy připravenosti na útok.

Bílá barva

Bílá, nic netušící
 
 

Člověk je myslí obrácený sám do sebe. Je ponořen ve vlastních myšlenkách. Nevěnuje pozornost okolí a netuší co se kolem něho děje. Pokud budete napadeni v bílém stavu, může vás zachránit jediná věc – neschopnost a nešikovnost útočníka. Jestliže dojde v bílém stavu ke konfrontaci s něčím opravdu zlým, vaše reakce bude silně úleková.

Žlutá barva

Uvolněný, ale ostražitý
 
 

Tento stav vychází se základního předpokladu, že jste si vědomi toho, že svět je potencionálně nebezpečný a může nastat situace, že budete muset udělat opatření pro zvýšení své bezpečnosti nebo se i fyzicky bránit. Není přítomné žádné konkrétní nebezpečí, ale váš stav mysli je asi jako: „dnes je ten den, kdy by se mi mohlo přihodit, že se budu muset bránit”.

Používáte své oči a uši, a uvědomujete si, že „dnes možná budu muset bojovat“. V tomto stavu nemusíte být ozbrojeni. Ale pokud jste ozbrojeni, měli byste být ve žlutém stavu. Kdykoliv jste v neznámém prostředí nebo mezi lidmi, které neznáte, měli byste být ve žlutém stavu. V tomto stavu můžete být velmi dlouho. Resp. po tak dlouhou dobu, dokud jste schopni vnímat své okolí, včetně prostoru za vámi. Ve žlutém stavu zpracováváte informace ze svého okolí v uvolněném, nicméně ostražitém stavu. Podobně jako radar kontrolující celých 360 stupňů.

Oranžová barva

Cíleně ostražitý
 
 

Něco není zcela v pořádku a upoutalo to vaši pozornost. Váš radar zaměřil konkrétní nebezpečí. Primárně přesouváte svou pozornost, abyste zjistili, zda vám hrozí nebezpečí, ale přitom nepřestáváte sledovat celých 360 stupňů. Váš stav mysli se mění na: „možná s NÍM budu muset bojovat“ a soustřeďujete se na konkrétní cíl, který způsobil zvýšení vašeho stavu ostražitosti. V tomto stavu nastavujete mentální spoušť: „jestli udělá XY, musím ho zastavit“. Zůstávat v oranžovém stavu může být trochu stresující, ale můžete v něm vydržet tak dlouhou dobu, jak potřebujete. Jestliže se prokáže, že nebezpečí nebylo skutečné, přesunete se zpět do žlutého stavu.

Červená barva

Boj
 
 

Červený stav je boj. Vaše mentální spoušť, kterou jste si vytvořili v oranžovém stavu, je stisknuta v okamžiku, kdy dojde k XY a vy přecházíte do boje. Červená úroveň obsahuje verbální sebeobranu stejně tak jako fyzickou sebeobranu.

Černá barva

Námořní pěchota spojených států přidala k původní stupnici ještě barvu černou. Přidání dalšího stupně (černé barvy) bylo logickým uzavřením pomyslného logického kruhu úrovně pozornosti.

Jde o fyzické anebo duševní selhání. Člověk je absolutně přemožen děním kolem sebe a není schopen adekvátně reagovat. Tepová frekvence je nad 175 tepů za minutu. Člověk není schopen myslet a jednat. Může dojít k ztuhnutí nebo naopak k hyperaktivitě či zkratovému jednání.

Lze přecházet plynule z jednoho stupně k dalšímu v celé základní rovině od nepozornosti (bílý) přes tři stupně aktivního přístupu (žlutý, oranžový a červený) až hyperaktivnímu stavu či kolaps (černý), který má stejné následky jako stupeň první – nezvládnutí konfliktní situace.