V tomto článku se podíváme na vše podstatné, co se odehrává v mozku a těle člověka od okamžiku, kdy rozpozná, že se stal přímým účastníkem násilného střetnutí, po moment, kdy na situaci začne reagovat.

Po tom, co svými smysly zaregistrujete, že jste v situaci, v níž vám nebo lidem ve vašem blízkém okolí hrozí nebezpečí, proběhne ve vás v rychlosti dlouhý řetěz reakcí a vystřídáte neméně dlouhý sled stádií postupných příprav k akci. Prvořadou podmínkou pro spuštění takového reakčního motoru, produkujícího bezchybné reakce, je správné uvědomění si všech rizik a nebezpečí, jimž čelíte. Vyhodnotíte-li stupeň a okolnosti svého ohrožení správně, máte vysokou šanci zvolit z několika se nabízejících způsobů jednání to nejvhodnější. V pozdějších fázích incidentu nejspíš dokážete adekvátně přizpůsobit své jednání nové situaci, jež se změnila v důsledku vašeho zásahu.

Níže se nachází základní schéma toku primárních reakcí v CNS a těle člověka, jenž se stal přímým účastníkem (případně obětí) násilného incidentu, respektive byl-li napaden.

  1. Rozpoznání charakteru události prostřednictvím smyslů. Situace, kdy jste svědky útoku a vidíte, jak někoho bijí, nebo slyšíte hluk rvačky, nebo cítíte, jak vás někdo popadl za rameno či za šaty atd.
  2. Přenos informací do mozku nervy periferního vedení. Vaše oči něco spatří a odešlou záznam informace vašemu mozku. Nervové receptory vaší pokožky zaregistrují dotek a rovněž o něm podají zprávu doplněnou o některé charakteristiky příslušnému centru v mozku.
  3. Identifikace. Zpracování a vyhodnocení dat přišlých po periferních nervech od smyslových senzorů. Na podkladě zkušeností, znalostí a emotivního naladění charakterizuje zaangažovaná část mozku incident jako ohrožení svého nositele a vyšle příslušným mozkovým centrům a odpovědným okruhům CNS varovné signály.
  4. Rozhodnutí. Uvědomělá mozková centra a zapojené okruhy CNS zpracují došlé signály a spolu vykalkulují míru nebezpečí hrozícího jejich nositeli a rozhodnou o jeho příštím jednání.
  5. Přenos instrukcí z mozku ve tvaru elektrochemických signálů nervovým systémem nejrůznějším skupinám svalů a jiných orgánů.
  6. Akce. Svaly ve správném načasování a synchronizaci kontraktují a v rámci aktivity nařízené mozkem konají jim přidělenou práci. Srdce a tepny jim dodávají velké množství krve, o kterou naopak ochudily orgány nepodílející se na záchraně jejich nositele.

Třetí a čtvrté stádium, odehrávající se v mozku, představuje nejkomplexnější, ale zároveň i nejproblematičtější část procesu spojeného s tou kterou aktivitou. Ze všech stádií jsou právě tyto dvě nejnáchylnější k případným zdokonalením a změnám. Kdežto jiná, zejména ta, v nichž přichází v potaz materiál pocházející z empirií a genetické výbavy, nápravě a vylepšení úspěšně vzdorují.V průběhu učení podle pečlivě vypracovaných tréninkových metod, doplněných vhodným praktickým nácvikem, je možné podstatně zlepšit vlastní technickou i duševní připravenost a zdokonalit schopnost násilný incident rychle rozpoznat a správně oklasifikovat i odhadnout nebezpečí, jež v sobě nese. Významnou roli hraje i zkrácení reakčních časů u všech podílejících se stadií uvědomování a rozhodování. Konečným cílem by však nemělo být využití tréninkových metod k redukci celkového součtu časů oddalujících odezvu na hrozící nebezpečí. V první řadě by to měla být schopnost správně se rozhodovat a ve správném čase aplikovat obrannou (obranně útočnou) techniku.

Reakční čas představuje velikost intervalu mezi nepředvídaným stimulem (úder, kopnutí) a začátkem naší odezvy. Do reakčního času se promítá rychlost zpracování informace v mozku i rychlost, jakou se signály pohybují nervovými vedeními. Pomocí vhodných tréninkových metod je možné vylepšit, jak schopnost rychle rozpoznat a uvědomit si příslušný stimul (napadení), tak se v co nejkratším časovém úseku rozhodnout, jak na útok reagovat. Právě tak se lze adekvátním tréninkem naučit bez váhání zahájit odpovídající fyzickou akci.

Hodnocení situace

Pakliže vás napadení naprosto překvapí, budete jednat reflexivně a intuitivně. Použijete to, čemu jste se během osvojování systému Krav Maga naučili spolu s tím, co jste získali během celého svého dosavadního života. Jelikož rozhodování tohoto typu probíhá většinou podvědomě, je pro každého velice nesnadné snažit se řídit své jednání ve chvíli potřeby vědomě, svou vůlí. Z tohoto důvodu musí být značná část vašeho tréninku věnována zautomatizování vzorů pohybů a akcí, aby tímto způsobem přešla do podvědomí. Teprve tehdy budete při překvapivém útoku schopni jednat reflexivně, intuitivně a bez zaváhání.

Pokud na druhé straně budete mít dost času dopředu zvážit své příští akce a budete mít dostatek prostoru pro to, abyste zvolili optimální postup, měli byste při rozhodování zvolit některý z kroků uvedených dále v sestupném pořadí co do preference.

  • Hledat způsob, jakým se vyhnout vstupu do nebezpečné zóny. Ve většině případů lze a je možné doporučit vyhnutí se konfrontaci, nepohybovat se v blízkosti prostoru, ve kterém se lze dostat do násilného střetu.
  • Uprchnout z nebezpečného prostoru. Jste-li již účastníkem konfrontace, hledejte cestu k naplánovanému a kontrolovanému ústupu ze scény před tím, než utrpíte nějakou újmu. Během ústupu važte pozorně své pohyby, abyste se vyhnuli zranění. Při ústupu je zapotřebí vzít na vědomí fakt, že někdy újma způsobná při útěku je větší, než sám boj (například skok nebo pád z velké výšky, zranění způsobené jedoucím vozidlem atd.) I takovou eventualitu je nutné zvážit a jednat v souladu s ní.
  • Použití předmětů nacházejících se v okolí. Nemůžete-li či nechcete opustit místo, kde došlo k násilnému incidentu, pokuste se nalézt a použít vhodný blízko ležící předmět, případně k obraně jako improvizovanou zbraň užijte něco z toho, co běžně nosíte s sebou.
  • Využití těla jako zbraně. Nenajdete-li vhodný předmět, jenž by zvýšil vaše obranné šance, nebo nemáte-li dostatek času se po takovém předmětu porozhlédnout, musí vám k obraně i protiútoku posloužit vaše vlastní tělo. V tomto okamžiku přicházejí na řadu různé údery a kopy.

Fyzické a duševní reakce ve stresu

Cítíte-li nejistotu ohledně vašeho osudu v nejbližších minutách, zmocní se vás vztek nebo strach a řada dalších destruktivních impresí pak ovlivňují a obvykle i zbrzdí pochody, jež se odehrávají v mozku.

Ve stavu silné úzkosti se vaše pozornost zaměří směrem dovnitř a následkem toho vaše duševní, ale i fyzická aktivita poklesne. Vaše svaly kontraktují neúčelně, vaše vnímání okolí je chybné, proces rozhodování zpomalen a výsledky, k nimž váš mozek dospěje, jsou nesprávné a nesprávné je i jejich plnění. Účelem speciální tréninkových metod je proto vypořádat se s negativními pocity a s následky jejich působení na CNS.

Jakmile se vás jednou zmocní pocit, že vám hrozí vážné nebezpečí, vyrojí se vám v mozku kvanta návazných emocí a bez vašeho dalšího přičinění, a aniž byste si to uvědomili, zmocní se vlády nad vaším vědomím. Autonomní nervový systém (nepodléhající vaší přímé volní kontrole) dá v relaci na váš duševní stav podnět k vyměšování nejrůznějších látek do krve (adrenalin či noradrenalin), následkem čehož se budete chovat a reagovat jinak, než na co jste zvyklí. K rozpoznání tohoto fenoménu a jeho vlivu na vaše chování v extrémních situacích i k jeho překonání je zapotřebí mnoho cvičení.

Trénujete-li v podmínkách které vhodně suplují situace v reálu, váš mozek i tělo si na stres tohoto typu přivyknou a získají schopnost reagovat normálně i ve vypjatých situacích.

Zmocní-li se vás pod dojmem bezprostředně hrozícího nebezpečí strach, zareagujete obvykle jedním z následujících způsobů:

  • útěk – utečete ze scény ohrožení
  • paralýza – strnete a dostaví se u vás ochrnutí pohybového ústrojí nebo drastické omezení jeho výkonnosti. Zůstanete stát jako solný sloup, se svaly neschopnými pohnout kteroukoliv částí těla
  • boj – jednáte aktivně, bráníte se a útočíte, dokud nedosáhnete svého cíle, jímž je například zneškodnění protivníka

Velký význam má nabytí zkušeností a praktických dovedností v každé z následujících možností tak, aby ve vás v rámci každého scénáře spolehlivě fungovaly:

  1. Zaregistrovat potenciální nebezpečí v předstihu, projevit dostatek potřebné sebekázně a eventuálnímu střetu se raději vyhnout.
  2. Pokud jste se stali přímým účastníkem násilného střetnutí, hledejte optimální, efektivní a bezpečnou cestu k vykalkulovanému rychlému opuštění scény, probíhajícímu pod plnou kontrolou vaší vůle, aniž jste riskovali zranění.
  3. Bojujete-li o život svůj, nebo někoho jiného, využijte neomezeně všechny své znalosti a dovednosti nabyté během nácviků obranných a útočných technik.
  4. Pakliže byste se v kterékoliv fázi střetnutí ocitli ve stavu strnutí způsobného strachem nebo stresem, hledejte cesty k prolomení zábran (v průběhu nácviku), respektive svou vůlí strach a úzkost potlačte, abyste mohli volně jednat v rámci své optimální volby.

Tréninkem a praxí toho zaručeně dosáhnete.