Psychologické principy sebeobrany

Psychologické principy sebeobrany

Jedná se o sedm principů, které popsal Jeff Cooper (2006) ve své knize „Principles of personal defense“. Ačkoliv práce Coopera byly původně zaměřeny především na boj, ve kterém se předpokládá použití střelných zbraní, psychologické principy sebeobrany jsou ve stejné míře aplikovatelné na sebeobranu beze zbraní. Kromě toho ani v našich podmínkách nejsou vyloučené sebeobranné situace s využitím defenzivní střelby. Nicméně důležitější, než použití konkrétních obranných prostředků je způsob myšlení, vnímání a reagování, tedy vnitřní principy, kterých by se měl obránce držet.

  1. Ostražitost

Ostražitost je do jisté míry základní vlastností každého jedince. Přesto je možné, dále se jí učit a zlepšovat ji. Jestliže přijmeme fakt, že naše známé a všední okolí je ve skutečnosti nebezpečné, automaticky zostříme naše smysly. Na místě jsou v tom případě dvě základní pravidla:

– Musíte vědět, co je za vámi!

– Dávejte zvláštní pozor na cokoliv podezřelého ve vašem okolí!

Nejpravděpodobnější směr útoku je zezadu. Dávejte si na to pozor. Musíte mít oči i vzadu. Velká většina obětí násilí byla překvapena zezadu. Kdo předvídá situaci, vyhraje. Kdo nepředvídá, prohraje. Učte se ze zkušeností ostatních a nenechte se nikdy překvapit.

Zkuste pozorovat kočku. Je těžké jí překvapit, že? Proč? Z velké míry je to samozřejmě díky jejímu vynikajícímu sluchu. Ale nejen proto. Pohybuje se velmi hbitě, využívá všechny své smysly naplno. Není zaujatá nepodstatnými věcmi. Nepřemýšlí nad svou prací, image nebo daní z příjmu. Na prvním místě je vždy její fyzické bezpečí. Dělejte to stejně.

Najdou se však lidé, kteří budou mít námitky proti tomu, jakou atmosféru tato rada vytváří. Budou naříkat, že „nechtějí takto žít“. Tito lidé nemají žádnou povinnost takto jednat, nemusí se touto radou řídit. Svět je ale krutý. A když si někdo přeje žít v tomto světě v klidu, musí se mu tak jako tak přizpůsobit.

Přítomnost kohokoliv, kdo vás pečlivě pozoruje, musí být vysvětlena. Přítomnost kohokoliv, jehož jednání se zdá být zaměřené směrem k vám, musí být vysvětlena. Jestliže vás vysvětlení neuspokojuje, buďte připraveni zahájit potřebnou obrannou akci.

Všechno, co bylo řečeno, může znít nepřiměřeně tajně až melodramaticky. Ale ten, kdo kultivuje tzv. taktický přístup, to nebude pokládat za nepříjemné. Protože bezpečnostní pás nebo záchranná vesta jsou také příjemné a uklidňující právě tehdy, když je nepotřebujeme.

Buďte bdělí! Buďte připravení! Buďte ostražití!

  1. Rozhodnost

 Pro normálního člověka je velmi těžké, změnit se během okamžiku v někoho, kdo dokáže učinit rychlý, rozhodný krok a vědět si rady v mimořádně nebezpečné, násilné situaci. Většina z nás není zvyklá na násilí, obzvláště ne na takové situace, které mohou být vyřešeny pouze použitím síly a násilí z naší strany. Tyto situace vyžadují vypětí všech sil. Díky nim se musíme změnit z kuřete v jestřába.

Rozhodnost, podobně jako ostražitost, je do jisté míry základní výbavou osobnosti. Nicméně i na rozhodnost, stejně jako na ostražitost, může být kladen větší důraz. Ve formalizovaném způsobu boje je dána, nebo by měla být dána, příslušnými pravidly shora. V případě sebeobrany musí vycházet z nás samotných. A to je problém. Jestliže jste vystaveni násilnému fyzickému útoku, váš život závisí na výběru správného jednání a jeho přímočarého prosazení bez jakéhokoliv zaváhání.

V takové chvíli není možné váhat. Na to není čas. Budete-li příliš přemýšlet, je dost možné, že zemřete. Je důležité pamatovat na to, že způsob jednání, který jste si zvolili, je do určité míry méně důležitý než to, jak rychle ho vykonáte.

Problém je, že správný způsob jednání v situaci, kdy jsme pod útokem, je obvykle protiútok. To je ovšem v rozporu s naším normálním civilizovaným chováním a učinit takové rozhodnutí je pro každou normálně se rozhodující osobu poměrně těžké.

Kromě četných osobních zkušeností, které by většina z nás raději nechtěla získat, je pro kultivaci takové taktické rozhodnosti nejlepší cesta skrze úvahu: „Co bych dělal, kdyby …“ Tento druh taktického uvažování nám pomáhá snadněji dospět ke správnému taktickému řešení. Takový teoretický trénink v nás buduje sebejistotu o našich řešeních a postupně usnadňuje, tedy i zrychluje, schopnost činit rozhodnutí.

Jestliže je na nás veden útok, je nezbytné analyzovat situaci, okamžitě se rozhodnout pro náležitý způsob jednání a ihned ho vykonat vší silou, kterou můžete použít. Kdo bude váhat, určitě prohraje. Neváhejte. Buďte rozhodní!

  1. Agresivita

V sebeobraně není iniciativa na naší straně. Útočníkovi je poskytnuta obrovská výhoda prvního úderu, anebo přinejmenším pokusu o něj (každá reakce je pomalejší než akce). Svou pozornost bychom proto měli obrátit na to, co může přemoci násilí, kterému jsme vystaveni. „Nejlepší obrana je útok“. To je pravda, ale protože tuto zásadu nemůžeme v sebeobraně aplikovat doslovně, lze ji přeformulovat takto: „Nejlepší obrana je prudký protiútok“ (srovnej s českým právním řádem, který obranu útokem umožňuje – viz nutná obrana).

Vítězství prudké reakce ze strany evidentně slabšího nad větší silou je lehce pozorovatelné v živočišné říši. Pudl odhánějící německého ovčáka od svého majetku, malý ptáček zahánějící nalétajícího jestřába apod. Agresivita s sebou nese nezměrnou morální sílu v jakémkoliv boji, ať útočném nebo obranném. A samotná skutečnost, že útočník neočekává agresi ze strany své oběti, ho obvykle zaskočí.

Jestliže jste napadeni, vaše reakce nesmí být strach. Musí to být hněv. Tyto dvě emoce k sobě mají velmi blízko a velmi snadno můžete jednu z nich proměnit v druhou. V okamžiku napadení závisí váš život na schopnosti vyblokovat všechny myšlenky o vašem vlastním ohrožení a absolutně se soustředit na zlikvidování nepřítele. To vám umožní hněv.

Když už se vám přihodilo to neštěstí, že jste byli napadeni, ostražitost vám poskytne malé varování, rozhodnost vám udělí správný směr jednání. A pokud tím směrem je protiútok, vykonejte ho s využitím všeho, co máte! Buďte naštvaní. Buďte agresivní.

  1. Rychlost

 Rychlost je absolutním základem jakékoliv formy boje, od šermířského souboje až po Šestidenní válku. Napoleon řekl: „Můžu ztratit bitvu, ale nikdy neztratím minutu.“ V sebeobraně tento způsob myšlení musíme posunout ještě dál: „Můžu ztratit tento boj, ale neztratím tuto vteřinu!“ I větší síla je evidentně k ničemu, jestliže jí nestihnete použít. Na divokém západě se říkalo: „Jednej s ostatními tak, jak by oni jednali s tebou. Ale jednej první!“ Amen.

Při sebeobraně je v sázce váš život. Nemůžete se snažit jednat sportovně, hrát podle pravidel. Buďte rychlí, ne féroví. Hrajte v offsidu. Není zde žádný rozhodčí, který by to potrestal.

Dokonalý boj skončí dříve, než si poražený vůbec uvědomí, co se stalo. Dokonalá obrana je protiútok, který uspěje dříve, než si útočník uvědomí, že si ukrojil příliš velké sousto. Jestliže jste napadeni, proveďte odvetný úder okamžitě. Buďte nepředvídatelní. Buďte rychlí. Rychlost je vaše spása.

  1. Rozvážnost

 Neztrácejte hlavu. Ztratíte-li rozvážnost během smrtelně nebezpečné situace, pravděpodobně nepřežijete. Nezatěžujte se jakoukoliv improvizací, prostě jen neztrácejte hlavu. Vztek, i když kontrolovaný vztek, není překážkou efektivity. Sebekontrola je tím, co obvykle sociopatovi chybí. Použij vlastní sebekontrolu k jeho zlikvidování.

Když útočíte rukama, buďte opatrní. Pamatujte, že úder pěstí do soupeřovy hlavy téměř vždy způsobí zranění vaší ruky. Strčit prst do útočníkova oka je jednoduší, bezpečnější a pravděpodobně přesvědčivější.

Když využíváte věci kolem sebe jako improvizovanou zbraň, použijte ji tak, abyste s ní co nejpravděpodobněji způsobili škodu, ale zbraň neztratili nebo nezničili. Vlastností improvizovaných zbraní, od deštníku až po pohrabáč, je jejich efektivnější využití oproti chladným zbraním. Mohou být totiž použity méně nápadně během jejich „objevení se“ a nápřahu.

Pro některé lidi je schopnost zůstat klidný a rozvážný za stresujících podmínek přirozenější než pro ostatní. Ale rozhodně to není pro nikoho nedosažitelné. Je to otázka vůle. Jestliže víte, že můžete a musíte zachovat klid, pravděpodobně klid zachováte.

Během každého útoku zůstaňte rozvážní. Jestliže musíte bojovat, útočte přesně a efektivně.

  1. Nemilosrdnost

 Útočníka je nutné zastavit – okamžitě a kompletně. Kdo to je, proč si zvolil kriminální život, jeho sociální pozadí, jeho ideologická nebo psychologická motivace, rozsah zranění, která utrpěl v důsledku svého jednání – to všechno lze zvažovat později. Teď je vaší hlavní starostí zůstat naživu. Nechte útočníka, ať se bojí o svůj život. Nedržte se zpátky. Neútočte na něho poté, co už není schopen další akce. Ale buďte si jistí, že byl zastaven. Právní řád vám zakazuje oplácení, ale umožňuje vám prevencí situaci předejít.

To, co uděláte, abyste zabránili dalšímu smrtelnému útoku, jestliže je zločinec stále schopen akce, je ospravedlnitelné. Ujistěte se proto, že to tak je a nebuďte svázaní svou ohleduplností či trpělivostí. Jinak můžete být zabiti.

Jestliže musíte použít ruce, udělejte to vší silou, kterou máte. Polovičaté plácání útočníka ze strachu, že mu ublížíte, ho tím spíše rozčílí. A protože už dříve ukázal, že je ochotný vás zabít, může se o to teď pokoušet ještě důrazněji, jelikož jste ho sice zasáhli bolestivě, ale ne dost rozhodně. Když se rozhodnete udeřit, udělejte to tak tvrdě, jak jen můžete.

Když na vás zločinec zaútočí a nic se mu nestane, pravděpodobně z toho vyvodí, že to může udělat znovu. Jestliže ho v tom utvrdíte, uvedete v nebezpečí nejen váš vlastní život, ale i životy ostatních.

Jestliže je v ohrožení váš život, zapomeňte na to. Když na vás bude směřovat smrtelný útok, nebuďte hodní. Buďte tvrdí. Buďte nemilosrdní.

  1. Překvapení

 Překvapení je první princip ofenzivního boje. Nicméně privilegium dát první úder představuje luxus, který je zpravidla na straně útočníka. V tomto smyslu nemůže být řeč o strategickém překvapení na straně obránce. To ale neznamená, že obránce nemůže dosáhnout překvapení taktického. Podaří-li se vám udělat to, co útočník očekává ze všeho nejméně, můžete ho úplně setřást. Je známo, že tou nejméně očekávanou věcí je okamžitý, intenzivní protiútok.

Princip překvapení je těsně spojen s principem agresivity. Neočekávané je současně vyvádějící z míry. Útočník vyvedený z rovnováhy je krátkodobě neschopen naplnit svůj záměr. To je okamžik, ve kterém by obránce měl být schopen zvrátit situaci.

Rychlost, síla, výkonnost a agresivita protiútoku jsou značně variabilní, ale pouhý fakt jejich přítomnosti je základní součástí úspěchu. Zločinec neočekává, že se bude jeho oběť bránit. Nenechejte ho nikdy, aby si za oběť vybral vás. Ale pokud se to stane, překvapte ho.

Členská sekce

Stav přihlášení

Kontakt

Ⓒ 2020 - Krav Maga Zlín

Cyklus konfliktu

Cyklus konfliktu

S ohledem na strategii a taktiku je vhodné si uvědomit, že konflikt má vždy nějakou příčinu, začátek, vývoj, konec a důsledky. Tento proces nazýváme cyklus konfliktu. Znalost jednotlivých fází konfliktů a činností, které jim odpovídají, má význam pro náš strategický plán a taktiku řešení krizové situace.

Na obrázku je znázorněn cyklus konfliktu a jeho fáze.Výchozí úroveň představuje normální stav bez konfliktu. Barevná křivka zobrazuje průběh konfliktu ve třech fázích. V každé fázi konfliktu se odehrávají, nebo by se měly odehrávat, konkrétní činnosti označené čísly. Kromě stručného popisu činností pod obrázkem se budeme dále věnovat jejich charakteristice podle jednotlivých fází konfliktu vyznačených svislými přímkami.

PRE-KONFLIKT

Období před konfliktem, které končí těsně před konfrontací. V této fázi by se obránce měl na potenciální konflikt teoreticky nebo i prakticky připravovat. To zahrnuje např. činnost, kterou teď děláte – vzděláváte se, seznamujete se s teorií konfliktu. Tím získáváte znalosti o vhodných postupech řešení konfliktu. Připravovat se lze také např. kurzem asertivní komunikace apod.

Iniciace jedním z jeho účastníků. Zpravidla je to útočník, který situaci buď z různých důvodů vyhledává, nebo ji na základě nějakého motivu předem připraví. Dejte si pozor hlavně na různé slovní „narážky“, kterými se agresor snaží svou oběť vyprovokovat. Nenechte se zbytečně vtáhnout do konfliktu. Během toho, kdy budete reagovat na útočníkovu otázku typu: „Co čumíš!?“, nezapomeňte ho dobře sledovat.

Zpravidla se jedná o léčku, která má za cíl odlákat vaši pozornost k verbálnímu konfliktu, zatímco je na vás už připraven fyzický útok! Dejte si také pozor na to, abyste to nebyli vy, kdo bude příčinou vzniku konfliktu. Může se vám to lehce stát neopatrností (např. strčením do někoho) nebo nevhodným společenským chováním. Důležitá je sebekontrola!

Eskalací se rozumí vystupňování konfliktu. To může být někdy velmi rychlé, jindy trvá minuty i déle. Může docházet i k opakovanému poklesu (deeskalaci) a opětovného zvýšení nebezpečí. Často je to fáze vyjasňování pozic a vyjednávání.

KONFLIKT

Jakmile dojde ke komunikačnímu zvratu, nastává konfrontace, tzn. konflikt. Podle toho, jaký druh útoku (verbální, neverbální) a jaké intenzity je použit, volí obránce svou reakci. Aplikace naučených dovedností (sebeobranných technik). Hlavní fáze konfliktu – trvá několik vteřin až několik minut a je to fyzicky a psychicky nejnáročnější část. V této fázi je také potřeba brát v potaz odpovědnost z hlediska legislativy.

POST-KONFLIKT

Období po konfliktu. Po vyřešení konfliktu se situace začíná stabilizovat. Obránci se např. podaří uniknout do bezpečí, nebo překonat a kontrolovat útočníka. Současně začíná obránce řešit následky konfliktu. Zjišťuje, zda není zraněn, provádí ošetření, volá o pomoc, přivolává policii, záchrannou službu apod.

Normalizace je období, ve kterém doznívají následky konfliktu. V tomto období se jeho fyzický a psychický stav mohou nacházet pod výchozí úrovní před konfliktem. Obránce může být zraněn a hospitalizován, nebo utrpěl psychické trauma, se kterým se vyrovnává. Jsou řešeny právní následky konfliktu – případ je projednáván u soudu. V této fázi může dojít k sekundární viktimizaci oběti – staré trauma se projednává, posuzuje a tím se vyplavují negativní vzpomínky.

Po návratu na výchozí úroveň by měla být provedena evaluace – vyhodnocení. Oběť násilí by se měla zamyslet nad svou zkušeností a poučit se z ní. To může vyžadovat i odbornou pomoc (psychologa, trenéra apod.). Je třeba vyhodnotit, zda došlo na straně obránce k nějakým chybám, a pokud ano, jak se jim příště vyhnout – např. změnit své návyky, naučit se lépe komunikovat s lidmi, začít s tréninkem sebeobrany apod. Pokud konfliktu nějaký trénink předcházel, je vhodné zvážit, zda není třeba udělat úpravy a zaměřit svou pozornost na slabé stránky.

 

Členská sekce

Stav přihlášení

Kontakt

Ⓒ 2020 - Krav Maga Zlín

Obrana při napadení nožem

V systému praktických obranných prvků Krav Maga je zabudována velice účinná obrana proti útočníkovi vyzbrojenému nožem a řeznými a sečnými zbraněmi. Zahrnuje obranu v těsném boji tělo na tělo, boji na vzdálenost pokrčené paže, na větší vzdálenost, obranu vedenou z různých úhlů, nechybějí ani odzbrojující a boj ukončující techniky. Na základě těchto informací lze určit typ útoku a následně i odvodit, zda se útočník chystá bodat – shora, zespodu, ze strany atd., či sekat, a jak.

Základní principy obrany proti útočníkovi s nožem

  • Tak dalece, jak je to jen možné, snažte se takových střetnutí vyvarovat. Někdy je v případech hrozících vyústit v konfrontace tohoto typu pro vás nejvýhodnějším a nekrvavým řešením ze scény utéct. To platí zvlášť v případech, jste-li dobrým běžcem a útočník se už od pohledu jeví jako běžec horší.
  • V momentě, kdy útočníka blížícího se k vám se zřejmým úmyslem vás napadnou zaregistrujete, může se nacházet v rozličných zónách vzdálenosti od vás.

Rozeznáváme:

  • Těsnou blízkost (tělo na tělo), kdy se nemůžete s úspěchem ubránit, aniž by vás provázelo obrovské štěstí
  • Krátkou vzdálenost, kdy je na místě bránit se rukama. Z této vzdálenosti se můžete účinně bránit, zvláště pak proti rozvláčnému či oklikou vedenému útoku
  • Střední vzdálenost, umožňující bránit se jak rukama, tak pomocí vhodných obranných technik, prováděných celým tělem a stupňujících účinnost obrany a protiútoku a dovolujících dostat útočníka v relativně raném stádiu boje
  • Dlouhá vzdálenost, umožňující zasáhnout útočníka distančním kopem, jenž ho zastaví tak daleko od vás, že vás nemůže bezprostředně ohrozit

Kdykoliv je to možné, je třeba udržovat od útočníka s nožem bezpečný odstup. Protivník je tak ve snaze o dosažení cíle nucen tuto vzdálenost, jež ho do vás dělí, překonat – tím vám poskytuje čas na podniknutí kroků ke své sebeobraně. Během této, jakkoliv krátké chvíle se můžete třeba i chopit nějakého předmětu nacházejícího se ve vaší blízkosti a použít ho jak k obraně, tak k protiútoku. (viz. článek – Užití běžných předmětů k obraně).

Máte-li na to dost času, povšimněte si, jak útočník drží nůž. Získáte tak určitou představu o tom, jaký typ útoku proti vám asi povede. Následně získáváte možnost provést bleskový výběr a volbu vhodné obranné techniky.

Mějte neustále na paměti, že lidská noha je daleko silnější a má podstatně větší akční rádius než ruka. V mnoha typech sebeobranných akcí je proto výhodnější a vhodnější bránit se kopnutím. Snaha zachovat potřebnou minimální vzdálenost od protivníka musí pro vás být fundamentální. To proto, že taková vzdálenost vám zároveň slouží jako bezpečnostní prvek, umožňující vám zaútočit jako první, před tím, než se k vám nepřítel dostane tak blízko, aby vám mohl poranit životně důležité orgány nebo vás vůbec zranit.

Bráníte-li se útoku nožem rukama, musí váš protiútok proběhnout nejvyšší možnou rychlostí. Zároveň je ale třeba mít neustále na paměti, že se v takové situaci musíte zaměřit na ruku svírající nůž. Tento základní zákon sebeobrany vůči útočníkovi s nožem vychází z prověřeného zjištění, že totiž každý, kdo se chystá bodat, je naprogramován na několik bodnutí, zřídka kdy pouze na jedno.

Obrana a simultánně probíhající protiútok by měly celou konfrontaci co nejrychleji ukončit tak, aby útočník neměl možnost v pokusech o bodnutí pokračovat. Síla a energie zásahu vyvinuté v rámci vašeho obranného protiútoku redukují protivníkovu schopnost pokračovat v útoku, respektive v pokusech dále bodat se projeví na dvou frontách.

První z nich je ryze fyzikální reflexí, druhá prezentuje efekt, jakým sebeobranný protiútok ovlivní řetězec dějů, jež jsou v běhu v okamžiku, kdy se útočník definitivně rozhodl zaútočit. Stejně jako na sérii psychologicko-neurologických pochodů, jež musejí v jeho CNS proběhnout, aby mohl útok provést.

  • Ryze fyzikální reflexe – silný fyzický účinek obráncova protiútoku dokáže zastavit, respektive zmařit útočníkův pokus bodnout či bodat znovu. Nakolik je proces bodání právě v běhu, obránce silným úderem vedeným na protivníkův ohryzek, nebo bradu, paralyzuje útočníkovu sílu, ochromí rychlost bodající paže, změní útočníkovo těžiště a zredukuje energii máchnutí tím, že poruší parametry impulsu do bodnutí vložené síly
  • Neuropsychické reflexe – razantní protiútok rozboří v mozku útočníka nabuzený programový řetěz neuropsychických podnětů vedoucích k opětovnému bodání. Fyzický dopad protiútoku má za následek psychickou blokádu přenosu instrukcí z mozku průnikem a interferencí sledu čerstvých urgentních signálů o vysoké potenci do těchto sekvencí; signály směřující k provedení dalšího útoku jsou přehlušeny a ztrácejí na intenzitě.

Bodnutí nožem je mocnější a daleko nebezpečnější ve fázi, kdy útočící končetina překonala větší část vzdálenosti dělící ji od vašeho těla, a tím získala na rychlosti a energii. Vaší snahou proto musí být započít s obrannou akcí v předstihu tak, aby ruka s nožem nemohla absolvovat podstatnější část dráhy k vašemu tělu. To znamená zastavit ji ve fázi kdy je co nejblíže tělu útočníka.

I když Krav Maga upřednostňuje kombinaci simultánní obrany a protiútoku před jednoduchou, separovanou obranou, vyskytnou se situace, kdy útok je natolik nečekaný a náhlý, že dokážete reagovat pouze v ryze sebeobranném smyslu. V takových případech je životně nutné vzchopit se a přejít do energického protiútoku při první příležitosti, která se v boji naskytne, a co nejrychleji paralyzovat ruku s nožem.

Pamatujte, že obrana zmaří prvotní útok, ale je to obvykle teprve váš protiútok, který zachraňuje životy a zabrání útočníkovi provést jeho záměr.

Kombinace Krav Maga a fyzického tréninku

V Krav Maga mluvíme o čtyřech úrovních, na kterých pracujeme a potřebujeme je zlepšit, technická, taktická, mentální a fyzická úroveň. V tomto článku si něco řekneme o přidání fyzických aktivit k tréninku Krav Maga.

Fyzické kvality jsou bezesporu důležitou součástí Vašeho tréninku. Pokud jsem schopen udělat dřep s těžkou vahou (činka, kettlebell), pak jsem schopen vygenerovat tuto sílu i v tréninku Krav Maga. To znamená, že budu mít silnější a rychlejší údery a kopy. Trénujete Krav Maga dvakrát, třikrát, nebo dokonce pětkrát týdně? Máte čas přidat další aktivitu do svého tréninkového plánu?

Myslíte si, že to opravdu potřebujete a pokud ano, na co se zaměřit a v jakém množství?

Za prvé je potřeba si uvědomit, že Krav Maga je Vaše hlavní činnost (pokud to tak opravdu je). To znamená, že všechny Vaše další aktivity, každý další trénink, by Vám měl pomoci v tom, abyste se zlepšili v Krav Maga. Pokud to například přeženete při tréninku v posilovně a kvůli bolavím svalům nebudete druhý den moci trénovat, tak je tento trénink kontraproduktivní. V prvé řadě by nám mělo jít o kvalitu pohybu, a ne o přetěžování CNS (centrální nervový systém).

Než začnete s doplňkovým tréninkem, ujistěte se, že jste si vybrali správnou aktivitu. Zeptejte se sami sebe, v čem se potřebujete zlepšit. Potřebujete více síly, mobility, flexibility, obratnosti, nebo rychlosti? Najděte si, v čem se potřebujete zlepšit a s tím začněte. Zaměřte se na cvičení, které zapojují tělo jako jeden celek, protože právě toto je v Krav Maga zapotřebí. Koordinace pohybu a tělo, které pracuje jako jeden celek.

Pokud se budeme bavit o získání větší síly, zaměřte se na cviky, které kopírují přirozené pohybové vzory jako jsou dřepy, výpady, různé tahy a tlaky. Vaše tělo je vysoce integrovaný organismus a pokud se zlepšíte v jedné dovednosti, zcela určitě se to přenese do dovednosti jiné. Tak například, pokud se zlepšíte v kliku, kde dokážete udržet po celou dobu zpevněné hýždě, břicho a stehna, tak po několika týdnech se zcela určitě zlepšíte i ve shybech i když je vůbec cvičit nebudete.

Nezůstávejte u jednoho typu cviku (programu) příliš dlouho. Optimální délka je 4 až 6 týdnů a poté cvik (program) obměňte. Toto plánování zajistí, že se vaše tělo a mozek přizpůsobí cvičení, které momentálně provádíte, ale aby nestagnovalo. Toho docílíte právě změnou programu. To Vám pomůže zlepšit Vaši obecnou fyzickou připravenost, což je to, co v Krav Maga potřebujete.

Pak je důležité, rozhodnout se jaké náčiní pro svůj fyzický trénink zvolím a kolik času na cvičení budu mít. Budu chodit do posilovny? Mám čas, na to chodit do posilovny? Mám doma činky, nebo kettlebell? Nebo žádné z těchto náčiní nevlastním a budu cvičit s vlastní vahou?

Cvičení s vlastní vahou

Zaměříme se právě na cvičení s vlastní vahou těla, jelikož k takovému tréninku nepotřebuji žádné náčiní a dá se provádět prakticky kdekoliv a kdykoliv. Cvičení s využitím vlastní váhy funguje na stejném principu jako posilování s činkami, a to na postupném přetěžování. Aby člověk zesílil, musí začínat s relativně malými dávkami odporu (vahami) a postupně, jak si tělo zvyká na určitý druh pohybu, přidávat víc, a to nezávisle na použité metodě.

Při tréninku s činkami se můžete cviky naučit s tyčí bez závaží a získat tak cit pro správnou techniku před tím, než postoupíte dál. U cvičení s vlastní vahou je potřeba k osvojování si nových cviků přistupovat trochu jinak. Jelikož neexistuje způsob, jak udělat dřep na jedné noze, či klik na jedné ruce bez výrazné zátěže, musíme místo nich trénovat jejich méně náročné varianty, při kterých je tělo v takových pozicích, že působení sil a těžiště jsou pro nás ve více či méně obtížné formě.

Během jisté doby vás mohou tyto variace postupně dovést až k plnohodnotnému obtížnému cviku, Cviky si vlastně můžete dělat obtížnější a obtížnější až do nekonečna, pokud se jim vaše tělo zvládá přizpůsobit. Klíčem k překonání hranic je uvědomění si, že žádné skutečné hranice neexistují.

Navrhování tréninku

Vytvoření cvičebního programu se může zdát pro začátečníka obtížné, nicméně zapojení cviků s vlastní vahou do tréninků je vcelku jednoduché. Neexistuje žádný dokonalý a univerzální recept, který by fungoval pro všechny. Musíte naslouchat vlastnímu tělu a být připraveni dělat změny za pochodu. Začněte prozkoumávat a sami zjistíte, která cvičení na vás působí a jak.

Pokud zvládnete udělat některý cvik, dělejte jej dál a vylepšujte svou techniku, dokud vám dané cvičení nečiní vůbec žádné potíže. Až poté přejděte k obtížnější variantě. Pokud cvik nezvládáte, začněte některou z jednodušších variant, abyste zesílili a po několika týdnech (i měsících) se vraťte k obtížnější variantě. Takto také zjistíte, jak moc jste zesílili.

Jak zjistím, že jsem připraven přejít na obtížnější variantu cviku?

Přestože existují i univerzální škály, vývoj každého cvičence je jedinečný. Nenechte se vykolejit tím, že vám některý cvik příliš nejde. Všichni máme své silné a slabé stránky a při cvičení s využitím váhy vlastního těla jsou nedostatky velmi rychle zřetelné.

Existuje však jedno univerzální pravidlo, čím jednodušší je cvik, tím více opakování je potřeba, aby člověk zesílil.

V tabulce je přehled dvou základních cviků, (klik a dřep) a jejich jednodušších a obtížnějších variant. Jsou zde také počty opakování, které by měl člověk zvládnout, než se posune k obtížnější variantě. Jak navíc sílíte, tak se budete zlepšovat i v předchozích stádiích cvičení. Stále byste ale měli dělat i cviky, které jste již zvládli, jako rozehřátí před obtížnějšími cviky nebo jakmile se při těchto obtížnějších variantách výrazně unavíte.

CvikPřibližný počet opakování před postupem k dalšímu cviku
Klik s oporou o stěnu40-50
Klik na kolenou30-40
Klasický klik20-30
Diamantový klik15-20
Klik na jedné ruce s oporou10-15
Klik na jedné ruce5-10
  
Dřep na lavici40-50
Klasický dřep30-40
Dřep s chodidly u sebe20-30
Dřep na jedné noze s partnerem, nebo mezi dveřmi10-15
Dřep na jedné noze5-10

Ukázkové programy

Nováček

Klik o stěnu, nebo klik na kolenou               2 série po 30 opakováních

Dřep na lavici                                             2 série po 30 opakováních

Začátečník

Klasický klik                                                   3 série po 20 opakováních

Klasický dřep                                                 3 série po 20 opakováních

Středně pokročilý

Diamantový klik                                            3 série po 20 opakováních

Klik na jedné ruce s oporou                          3 série po 10 opakováních

Dřep s chodidly u sebe                                 3 série po 20 opakováních

Dřep na jedné noze s partnerem,

nebo mezi dveřmi                                         3 série po 10 opakováních (na každou stranu)

Mezi sériemi odpočívejte, jak dlouho jen potřebujete. V okamžiku, kdy zvládnete dokončit všechny cviky se 30 vteřinovou pauzou mezi sériemi, tak se posuňte k obtížnější sestavě.

Až se dostanete přes první úroveň, tak se před každým dalším cvičením rozehřejte jednou sérií od každého cviku z předchozí úrovně.

Pokud nezvládáte udělat navrhovaný počet opakování, tak jich jednoduše udělejte, kolik můžete, ale nikdy ne na úkor správné techniky.

Rozložení na dva dny

Den 1: Dřepy

Den 2: Kliky

Jeden nebo dva oddechové dny (včetně dní, kdy regenerujete při aktivitách jako plavání, běhání, krav maga atd.) mezi každým cvičebním dnem.

Pokud si s některým cvikem nevíte rady, poraďte se se svým instruktorem o tom jak správně tyto cviky provádět.

Cvičte pravidelně, výsledky se brzo dostaví.

Násilný incident – hodnocení a reakce

V tomto článku se podíváme na vše podstatné, co se odehrává v mozku a těle člověka od okamžiku, kdy rozpozná, že se stal přímým účastníkem násilného střetnutí, po moment, kdy na situaci začne reagovat.

Po tom, co svými smysly zaregistrujete, že jste v situaci, v níž vám nebo lidem ve vašem blízkém okolí hrozí nebezpečí, proběhne ve vás v rychlosti dlouhý řetěz reakcí a vystřídáte neméně dlouhý sled stádií postupných příprav k akci. Prvořadou podmínkou pro spuštění takového reakčního motoru, produkujícího bezchybné reakce, je správné uvědomění si všech rizik a nebezpečí, jimž čelíte. Vyhodnotíte-li stupeň a okolnosti svého ohrožení správně, máte vysokou šanci zvolit z několika se nabízejících způsobů jednání to nejvhodnější. V pozdějších fázích incidentu nejspíš dokážete adekvátně přizpůsobit své jednání nové situaci, jež se změnila v důsledku vašeho zásahu.

Níže se nachází základní schéma toku primárních reakcí v CNS a těle člověka, jenž se stal přímým účastníkem (případně obětí) násilného incidentu, respektive byl-li napaden.

  1. Rozpoznání charakteru události prostřednictvím smyslů. Situace, kdy jste svědky útoku a vidíte, jak někoho bijí, nebo slyšíte hluk rvačky, nebo cítíte, jak vás někdo popadl za rameno či za šaty atd.
  2. Přenos informací do mozku nervy periferního vedení. Vaše oči něco spatří a odešlou záznam informace vašemu mozku. Nervové receptory vaší pokožky zaregistrují dotek a rovněž o něm podají zprávu doplněnou o některé charakteristiky příslušnému centru v mozku.
  3. Identifikace. Zpracování a vyhodnocení dat přišlých po periferních nervech od smyslových senzorů. Na podkladě zkušeností, znalostí a emotivního naladění charakterizuje zaangažovaná část mozku incident jako ohrožení svého nositele a vyšle příslušným mozkovým centrům a odpovědným okruhům CNS varovné signály.
  4. Rozhodnutí. Uvědomělá mozková centra a zapojené okruhy CNS zpracují došlé signály a spolu vykalkulují míru nebezpečí hrozícího jejich nositeli a rozhodnou o jeho příštím jednání.
  5. Přenos instrukcí z mozku ve tvaru elektrochemických signálů nervovým systémem nejrůznějším skupinám svalů a jiných orgánů.
  6. Akce. Svaly ve správném načasování a synchronizaci kontraktují a v rámci aktivity nařízené mozkem konají jim přidělenou práci. Srdce a tepny jim dodávají velké množství krve, o kterou naopak ochudily orgány nepodílející se na záchraně jejich nositele.

Třetí a čtvrté stádium, odehrávající se v mozku, představuje nejkomplexnější, ale zároveň i nejproblematičtější část procesu spojeného s tou kterou aktivitou. Ze všech stádií jsou právě tyto dvě nejnáchylnější k případným zdokonalením a změnám. Kdežto jiná, zejména ta, v nichž přichází v potaz materiál pocházející z empirií a genetické výbavy, nápravě a vylepšení úspěšně vzdorují.V průběhu učení podle pečlivě vypracovaných tréninkových metod, doplněných vhodným praktickým nácvikem, je možné podstatně zlepšit vlastní technickou i duševní připravenost a zdokonalit schopnost násilný incident rychle rozpoznat a správně oklasifikovat i odhadnout nebezpečí, jež v sobě nese. Významnou roli hraje i zkrácení reakčních časů u všech podílejících se stadií uvědomování a rozhodování. Konečným cílem by však nemělo být využití tréninkových metod k redukci celkového součtu časů oddalujících odezvu na hrozící nebezpečí. V první řadě by to měla být schopnost správně se rozhodovat a ve správném čase aplikovat obrannou (obranně útočnou) techniku.

Reakční čas představuje velikost intervalu mezi nepředvídaným stimulem (úder, kopnutí) a začátkem naší odezvy. Do reakčního času se promítá rychlost zpracování informace v mozku i rychlost, jakou se signály pohybují nervovými vedeními. Pomocí vhodných tréninkových metod je možné vylepšit, jak schopnost rychle rozpoznat a uvědomit si příslušný stimul (napadení), tak se v co nejkratším časovém úseku rozhodnout, jak na útok reagovat. Právě tak se lze adekvátním tréninkem naučit bez váhání zahájit odpovídající fyzickou akci.

Hodnocení situace

Pakliže vás napadení naprosto překvapí, budete jednat reflexivně a intuitivně. Použijete to, čemu jste se během osvojování systému Krav Maga naučili spolu s tím, co jste získali během celého svého dosavadního života. Jelikož rozhodování tohoto typu probíhá většinou podvědomě, je pro každého velice nesnadné snažit se řídit své jednání ve chvíli potřeby vědomě, svou vůlí. Z tohoto důvodu musí být značná část vašeho tréninku věnována zautomatizování vzorů pohybů a akcí, aby tímto způsobem přešla do podvědomí. Teprve tehdy budete při překvapivém útoku schopni jednat reflexivně, intuitivně a bez zaváhání.

Pokud na druhé straně budete mít dost času dopředu zvážit své příští akce a budete mít dostatek prostoru pro to, abyste zvolili optimální postup, měli byste při rozhodování zvolit některý z kroků uvedených dále v sestupném pořadí co do preference.

  • Hledat způsob, jakým se vyhnout vstupu do nebezpečné zóny. Ve většině případů lze a je možné doporučit vyhnutí se konfrontaci, nepohybovat se v blízkosti prostoru, ve kterém se lze dostat do násilného střetu.
  • Uprchnout z nebezpečného prostoru. Jste-li již účastníkem konfrontace, hledejte cestu k naplánovanému a kontrolovanému ústupu ze scény před tím, než utrpíte nějakou újmu. Během ústupu važte pozorně své pohyby, abyste se vyhnuli zranění. Při ústupu je zapotřebí vzít na vědomí fakt, že někdy újma způsobná při útěku je větší, než sám boj (například skok nebo pád z velké výšky, zranění způsobené jedoucím vozidlem atd.) I takovou eventualitu je nutné zvážit a jednat v souladu s ní.
  • Použití předmětů nacházejících se v okolí. Nemůžete-li či nechcete opustit místo, kde došlo k násilnému incidentu, pokuste se nalézt a použít vhodný blízko ležící předmět, případně k obraně jako improvizovanou zbraň užijte něco z toho, co běžně nosíte s sebou.
  • Využití těla jako zbraně. Nenajdete-li vhodný předmět, jenž by zvýšil vaše obranné šance, nebo nemáte-li dostatek času se po takovém předmětu porozhlédnout, musí vám k obraně i protiútoku posloužit vaše vlastní tělo. V tomto okamžiku přicházejí na řadu různé údery a kopy.

Fyzické a duševní reakce ve stresu

Cítíte-li nejistotu ohledně vašeho osudu v nejbližších minutách, zmocní se vás vztek nebo strach a řada dalších destruktivních impresí pak ovlivňují a obvykle i zbrzdí pochody, jež se odehrávají v mozku.

Ve stavu silné úzkosti se vaše pozornost zaměří směrem dovnitř a následkem toho vaše duševní, ale i fyzická aktivita poklesne. Vaše svaly kontraktují neúčelně, vaše vnímání okolí je chybné, proces rozhodování zpomalen a výsledky, k nimž váš mozek dospěje, jsou nesprávné a nesprávné je i jejich plnění. Účelem speciální tréninkových metod je proto vypořádat se s negativními pocity a s následky jejich působení na CNS.

Jakmile se vás jednou zmocní pocit, že vám hrozí vážné nebezpečí, vyrojí se vám v mozku kvanta návazných emocí a bez vašeho dalšího přičinění, a aniž byste si to uvědomili, zmocní se vlády nad vaším vědomím. Autonomní nervový systém (nepodléhající vaší přímé volní kontrole) dá v relaci na váš duševní stav podnět k vyměšování nejrůznějších látek do krve (adrenalin či noradrenalin), následkem čehož se budete chovat a reagovat jinak, než na co jste zvyklí. K rozpoznání tohoto fenoménu a jeho vlivu na vaše chování v extrémních situacích i k jeho překonání je zapotřebí mnoho cvičení.

Trénujete-li v podmínkách které vhodně suplují situace v reálu, váš mozek i tělo si na stres tohoto typu přivyknou a získají schopnost reagovat normálně i ve vypjatých situacích.

Zmocní-li se vás pod dojmem bezprostředně hrozícího nebezpečí strach, zareagujete obvykle jedním z následujících způsobů:

  • útěk – utečete ze scény ohrožení
  • paralýza – strnete a dostaví se u vás ochrnutí pohybového ústrojí nebo drastické omezení jeho výkonnosti. Zůstanete stát jako solný sloup, se svaly neschopnými pohnout kteroukoliv částí těla
  • boj – jednáte aktivně, bráníte se a útočíte, dokud nedosáhnete svého cíle, jímž je například zneškodnění protivníka

Velký význam má nabytí zkušeností a praktických dovedností v každé z následujících možností tak, aby ve vás v rámci každého scénáře spolehlivě fungovaly:

  1. Zaregistrovat potenciální nebezpečí v předstihu, projevit dostatek potřebné sebekázně a eventuálnímu střetu se raději vyhnout.
  2. Pokud jste se stali přímým účastníkem násilného střetnutí, hledejte optimální, efektivní a bezpečnou cestu k vykalkulovanému rychlému opuštění scény, probíhajícímu pod plnou kontrolou vaší vůle, aniž jste riskovali zranění.
  3. Bojujete-li o život svůj, nebo někoho jiného, využijte neomezeně všechny své znalosti a dovednosti nabyté během nácviků obranných a útočných technik.
  4. Pakliže byste se v kterékoliv fázi střetnutí ocitli ve stavu strnutí způsobného strachem nebo stresem, hledejte cesty k prolomení zábran (v průběhu nácviku), respektive svou vůlí strach a úzkost potlačte, abyste mohli volně jednat v rámci své optimální volby.

Tréninkem a praxí toho zaručeně dosáhnete.

Užití běžných předmětů k obraně

Při sebeobraně mají značnou důležitost běžné předměty, které buď nosíte u sebe, nebo se nacházejí poblíž vás na místě incidentu. Použití takových předmětů může zvýšit vaši obranyschopnost, dodat důraz vašemu protiútoku. Navíc jejich prostřednictvím znásobíte možnost volby vhodné obranné techniky. Pomocí také improvizované zbraně lze zmařit útok proti vaší osobě či úspěšně čelit více než jednomu útočníkovi. Nehledě k tomu, že hrozivým, útočným vystupováním s takovou improvizovanou zbraní v ruce je možné zastrašit agresora natolik, aby od skutečné konfrontace ustoupil.

Nástroj či jiný předmět, jejž použijete jako improvizovanou zbraň, musíte chápat i zacházet jím jako nedílnou částí vašeho těla, a nikoliv jako jakýmsi pouhopouhým necenným doplňkem. Při výběru a uchopení vhodného předmětu se musíte rychle rozhodovat a rychle jednat, návazně na specifické podmínky, respektive na specifické nebezpečí, jemuž jste vystaven.

Čím větší překvapení vám útočník připraví, tím pro vás existuje menší šance nalézt adekvátní předmět ke své obraně. A naopak, čím je možnost, že budete napaden, z vaší strany předvídanější a čím déle útočníkovi trvá, než se k vám dostane, tím větší naděje, že se stačíte včas k takové improvizované zbrani dostat. Obáváte-li se proto v té které lokalitě napadení (například poblíž garáže, v níž uschováváte svůj vůz) měl/a byste se v předstihu vybavit něčím, co by vám v případě ohrožení posloužilo k obraně (sprej s pepřovým plynem, těžší svazek klíčů atd.) Přesto, že jsou takové předměty pro vás snadno dosažitelné, nelze vyloučit, že se nedaleko od vás nachází něco, co by mohlo zvýšit vaši obranyschopnost daleko podstatněji, v takovém případě neváhejte a těch několik metrů si rozhodně zaběhněte.

Měl/a byste si zapsat do paměti, kde se předměty použitelné k eventuální sebeobraně při trasách vašich pravidelně se opakujících pochůzek (odchody z domu, návraty z práce, cesty ke garáži, k zastávce atd.) nacházejí.

Očekáváte-li konfrontaci a zejména je-li případná vám známá agresivní osoba, od níž můžete očekávat napadení, fyzicky velmi dobře vybavena, noste s sebou předmět, jenž vám v kritických chvílích může poskytnout největší pomoc. Takový předmět či nástroj můžete nosit připravený k použití v ruce. Pokud máte předmět, jímž byste se v případě napadení bránil, v kapse, stěží můžete předpokládat, že ho stačíte vytáhnout včas, zvláště pak tehdy, je-li útok vůči vám veden překvapivě.

Striktním pravidlem pro užití jakékoliv zbraně, a tedy i zbraně improvizované je takové zacházení s ní, aby měl protivník co nejmenší šanci se jí zmocnit a použít ji proti jejímu držiteli.

Předměty používáme k obraně v závislosti na jejich tvaru a charakteru. Pro účely Krav Magy je dělíme do následujících kategorií:

Předměty tvaru hole 

Při použití takovýchto předmětů jako zbraně se jimi rozmachujete nebo jimi bodáte. Zaměřte se na zranitelné partie útočníkova těla a útočte v návaznosti na okolnostech a na celkové situaci. Pokud se bráníte těžkou holí, útočte na protivníka především rozmachy a údery, je-li hůl tenká, lehká, křehká, snadno zlomitelná, bodejte jí. Držíte-li hůl tak, že vám z ní za rukou malý kousek vyčnívá, můžete tento konec využít k zasazení úderů z těsné blízkosti. Hůl je mimo jiné skvělým nástrojem k odvracení útočníkových výpadů. Mezi předměty tvaru hole řadíme například deštník, pohrabáč, baseballovou pálku, klacek, větev, smeták, nebo násadu k němu a další.

Předměty a la kámen

Kamením je možno házet na větší vzdálenosti, kámen je možné držet v dlani a zasazovat jím rány. Kterýkoliv těžký, relativně malý předmět, je-li držen v ruce, podstatně zesiluje účinek úderu. Nejobvyklejší metodou pro protiútok vedený za pomoci kamene sevřeného v dlani jsou údery vedené shora dolů jako rány kladivem. Samozřejmě že kamenem lze zasazovat i přímé rány. Při házení kamene proti protivníkovi je zapotřebí vést kámen po co nejdelší dráze odzadu vpřed. Natočení těla ramenem k cíli by mělo každý takový hod korunovat.

V okolí téměř každého incidentu lze nalézt nějaký předmět a la kámen. Jsou to: popelníky, sklenice a láhve atd.

Malé předměty

Malé, relativně lehké předměty mohou posloužit k odvrácení pozornosti útočníka, těžko mu však způsobí citelnější újmu na zdraví. Mrštění hrsti mincí, svazku klíčů do obličeje útočníka překvapí, zarazí, v optimálním případě ho udeří do očí. V takové chvíli je zranitelnější vůči vašemu dalšímu útoku. Současně s vymrštěním malého předmětu vyrazte do útoku, kopněte útočníka přímým kopem do slabin na vzdálenost, v níž můžete plnou silou kopat celou nohou.

Je obvykle marné mrštit malým předmětem po útočníkovi, jenž se nachází uprostřed útočné akce, ledaže by vržený předmět byl obzvlášť těžký, a tedy schopný ho nárazem zastavit.

Předměty tvaru štítu

Účelem štítu je zastavit a odchýlit útok. Předmět sloužící za štít může být tuhý a nepoddajný, jako je například hůl, dřevěná deska, židle. Může ale být i měkký, jako je tomu u batohu, aktovky atd. S předměty tvaru štítu dokonce lze útočníkovi zabránit v dokončení útoku nebo už v samotném přibližování. Kupříkladu objemný předmět vhozený útočníkovi na nohy za jejich špičkami působí jako překážka v chůzi, uzavření dveří nebo třísknutí zavíranými dveřmi útočníka do obličeje ho může nejen zastavit, ale i poranit. Stejně tak dveře automobilu silou v pravý okamžik otevřená mohou překazit probíhající útok, případně útočníkem otřást natolik, že od dalších útoků upustí.

Stejný princip lze uplatnit i vůči dvěma útočníkům. V takovém případě musí být vašim cílem stanout v takovém úhlu, aby jeden z útočníků překážel druhému. Někdy se vám podaří postrčit jednoho z nich proti druhému, takže vám tělo prvního útočníka poslouží de facto jako štít, respektive jako předmět, jímž zablokujete postup druhého.

Ke krátkému pozdržení útočníka, umožňujícímu vám uprchnout a střetnutí se vyhnout, lze použít rozličné předměty, například převrhnout na přibližujícího se útočníka stůl, případně mu ho vhodit do cesty.

Předměty charakteru nože

Nůž a nůž svým charakterem připomínající předměty mohou být použity jak k obraně, tak k protiútoku, a to bodáním nebo sekáním. Příklady předmětů charakteru nože jsou např. rozbitá láhev, pero, tužka, šroubovák, nůžky, ostrý kus kovu atd. Tupější, případně křehčí předměty lze použít pouze k bodání do zranitelných útočníkových tělesných partií.

Předměty charakteru lana

Takové předměty (opasek, provaz, srolovaný ručník, tkanička do boty atd.) lze použít ke švihnutí, ovinutí, úderu či spoutání útočníka. Je možno jimi točit a zasazovat rány. Po tom, co je útočník neutralizován, může být předměty tohoto typu spoután.

Tekutiny a spreje

Některé kapaliny, zejména žíravého nebo toxického charakteru, mohou při použití proti útočníkovi vykázat značný efekt, nehledě na samo překvapení, které se za jejich aplikaci skrývá. Postříkání  útočníkova obličeje alkoholickým nápojem, šálkem horké kávy nebo talířem horké polévky má okamžitý účinek a činí útočníka zranitelnějším při případném dalším protiútoku.

Různé spreje, rovněž nastříkané do obličeje, kromě toho, že mohou podle chemického složení vážně ublížit, donutí útočníka zavřít oči. Dokonce i jen hrst písku vržená útočníkovi do očí ho může konsternovat, zbrzdí jeho útok a také ho činí zranitelnějším.

Závěr

Při posuzování situace a okolí je v případě hrozícího konfliktu zapotřebí rychle se rozhodovat, rychle ohodnotit v blízkosti se nacházejí předměty i odhadnout možné použití toho kterého z nich jakožto improvizované zbraně. Na svých pravidelných trasách byste si podobných předmětů měl/a všímat v předstihu.

Podobně jako šéfkuchař, jenž je schopen přichystat chutný pokrm z ingrediencí, jež nalezne v lednici, měl byste i vy dokázat připravit případnému agresorovi účinné a působivé “menu” užitím třeba zcela běžných předmětů, které se nacházejí ve vašem dosahu.

Učte se zacházet s takovými předměty: získejte praxi ve vrhu, hodu lehkých i těžších předmětů na malý cíl, učte se zasazovat údery a bodat i manipulovat předměty tvaru štítu atd.

Jak praktikovat „Slow sparring“?

Uvedeme si několik principů a pravidel jak slow sparring praktikovat, aby se dostavily co nejlepší výsledky v co nejkratším čase.

 1.  ŽÁDNÁ BOLEST – ZAČNĚTE LEHKÝM DOTEKEM

Před začátkem se oba protivníci domluví na síle úderu. Pro lepší představu si můžou vzájemně vyzkoušet úder např. do čela, brady, nosu, břicha. Jednoduše oba zjistí, že takový lehký dotek je bezbolestný a nemusí se ničeho bát. To je velmi důležité pro to, aby se začátečníci při slow sparringu uvolnili.

V okamžiku, kdy má jeden pocit, že ho druhý zasáhl silněji, než bylo domluveno, je potřeba mu to říci. Komunikace je při tomto cvičení důležitá. Je také hodně důležité aby se oba soupeři hýbali a prováděli údery opravdu pomalu a hlavně oba stejnou rychlostí. I slabý úder střední rychlostí, může být pro začínající bojovníky nepříjemný.

Takže pokud se oba bojovníci domluvili na síle úderu, můžeme přejít k samotnému sparringu.

2.  ZPOMALTE – OBA BOJOVNÍCI MUSÍ RELAXOVAT

Jak pomalu byste se měli hýbat? Je potřeba zpomalit natolik, aby oba bojovníci byli naprosto uvolnění. Mohlo by se to zdát frustrující, protože jeden ze soupeřů bude pravděpodobně lepší. Vždy je proto důležité, aby ten lepší z dvojice zpomalil, než aby ten horší zrychloval. Toto je klíč k udržení bezpečné rychlosti při praktikování slow sparringu.

Při slow sparringu by bojovníci neměli být unavení

Velice snadno zjistíme, že bojovníci nejsou uvolnění, pokud začnou být unaveni. Teoreticky a i prakticky, slow sparring by měl umožňovat, aby oba soupeři vydrželi bojovat hodiny bez odpočinku. Pokud se některý ze soupeřů začne cítit unavený, pravděpodobně nebude rychlost dostatečně pomalá. Opět platí pravidlo – ZPOMALTE.

Žádné prudké pohyby

Žádné mrkání, žádná panika, nebo jiné prudké pohyby. Pokud některý z bojovníků zavírá oči a rozdává údery po slepu, nebo je nucen odvrátit hlavu, aby nedostal úder, pak je tempo příliš rychlé. ZPOMALTE.

Žádný vítěz

Jestliže se jeden ze soupeřů přistihne, že neustále útočí, rozdává mnohem více úderů než jeho soupeř, daří se mu mnohem více vyhýbat se úderům, jeho prací je aby zpomalil a síly se tak vyrovnaly.

3.    KONSTANTNÍ PLYNULÝ POHYB – ŽÁDNÉ NÁHLÉ REAKCE

Jedním z nejlepších způsobů jak vytvořit rytmus a načasování, stejně tak aby se zabránilo bojovníkům dělat prudké pohyby, je prosazovat pravidlo neustálého pohybu. To znamená, že oba bojovníci musí neustále něco dělat. Pořád se snaží rozdávat údery, hýbou se v postoji, snaží se o neustálý plynulý pohyb.

Problém u začátečníků je ten, že obvykle útočí pouze jedním úderem. Bojí se, že budou zasaženi, a proto neskládají údery za sebe do kombinací. Při slow sparringu se tak mohou v klidu soustředit na různé kombinace úderů, aniž by se báli, že budou silně zasaženi.

4.     ŽÁDNÁ VÝTĚZNÁ MENTALITA – SPÍŠE SPOLU, NEŽ PROTI SOBĚ

Bojovníci budou více relaxovat, zpomalí a více si z nácviku odnesou, když pochopí, že slow sparring není o výhře. Výtězná mentalita, je tlak, při kterém začátečníci ztrácejí nad sebou kontrolu jak fyzicky, tak i psychicky. Níže jsou popsány některé způsoby, jak se mohou začátečníci naučit pracovat spíše spolu, než proti sobě.

Zasahování protivníka

Jednou z nejčastějších příčin zrychlování při slow sparringu je, když se jednomu z bojovníků  nedaří zasáhnout druhého. Přirozeně začne při úderech zrychlovat a na oplátku druhý bojovník zrychlí také. Navíc oba budou tvrdit, že to byl ten druhý kdo začal zrychlovat jako první.

Je potřeba dodržovat dvě důležitá pravidla. “První úder v kombinaci” a “Čisté zásahy”. První úder v kombinaci je to, čím celou kombinaci otevírám v okamžiku, když mám soupeře na dosah. Pokud tento první úder bude uvolněný, vytvoří to atmosféru přátelské výměny. Pokud tomu ale tak nebude, soupeř se bude snažit za každou cenu prvnímu úderu kombinace vyhnout a v tom okamžiku žádná kombinace neproběhne. Po chvíli bude muset soupeř zrychlit, pracovat tvrději, aby Vás dokázal zasáhnout.

Čisté zásahy – je opravdu důležité být ve slow sparringu “upřímný”. Pokud vidím, že by se soupeři podařilo zasáhnout, ve smyslu, že mě přistihne na okamžik nepřipraveného, dovolím mu to. Tím opět předejdu zrychlování ze strany soupeře.

Praktikování různých kombinací a situací

Jedním z nejlepších způsobů jak udržet slow sparring lehký a zábavný, je stále zkoušet nové věci. Bojovníci můžou zkoušet různé úhly jednotlivých úderů. Využít svou kreativitu a hrát si s tím co je zrovna napadne. Stejně tak mohou praktikovat různé reakce. Místo toho, aby útoky bránily stále stejným způsobem, měli by hledat nové způsoby jak jednotlivé údery bránit (bloky, úhyby, side stepy atd). Tímto způsobem se bojovníci budou pohybovat přirozeně pomaleji, protože se budou více soustředit na nové věci.

Opakování problémových scénářů

Můžeme si všimnout, že i když praktikujeme sparring pomalou rychlostí, tak jeden z bojovníků má oproti druhému výhodu v určitých bojových sekvencích, nebo scénářích. Například jednomu z bojovníků se stále daří zasahovat pravým hákem hlavu soupeře. V tom případě je důležité se zaměřit na tento typ úderu, bojovník může ještě více zpomalit a soupeř, který byl zasahován si na tento typ úderu postupně vytvoří reakci (blok, úhyb atd.). Tohle velice pomáhá vytvářet bojové kapacity obou bojovníků a rychle u nich posilovat sebevědomí a důvěru. Oba bojovníci tak mohou velice rychle najít slabá místa a opravit je.

Verbální komunikace obou bojovníků

Oba bojovníci by si měli být schopni navzájem říci, jestli je tempo moc rychlé, nebo jestli bude lepší ubrat na síle úderu. To je asi nejtěžší věc, kterou je potřeba se naučit. Málo který chlap bude chtít požádat jiného chlapa, aby zpomalil, nebo ubral na síle úderu.

Slow sparring je opravdu magický lék na řadu problémů u začínajících bojovníků při rozvoji jejich bojových dovedností. Domnívám se, že 99 % problémů se dá vyřešit tím, že se při sparingu zpomalí tempo a sníží síla úderu. Stačí, když se slow sparring zařadí do tréninku alespoň na jeden měsíc, nebo do té doby, kdy se bojovníci cítí u sparringu bezpečně a pohodlně. Slow sparring by však měl být součástí tréninku každého bojovníka po celou dobu jeho kariéry.

Protože slow sparring skutečně zvyšuje bojové reflexy.

Tajemství „SLOW SPARRINGU“

Jaké je tajemství pro rozvoj rychlejších tréninkových reflexů?

Odpověď je “Slow Sparring”.

Ve Slow sparringu je obsaženo vše:

  • Dělá sparring zábavný pro začátečníky
  • Dává vám rychlejší reakční časy
  • Vyvíjí větší množství lepších protiútoků
  • Umožňuje sparring partnerům rychlejší rozvoj a růst
  • Pomůže vám rozvinout a přizpůsobit se různým stylům
  • Umožňuje vám zápasit inteligentně po delší dobu
  • Dělá z vás více kreativního bojovníka

Co je Slow Sparring?

Slow sparring je vlastně klasický “sparring”, tedy boj dvou soupeřů, jen v pomalém tempu.

Jak se pomocí Slow Sparringu staneš lepším bojovníkem?

Jaké jsou výhody sparringu v pomalém tempu, které vás nenutí soupeřit fyzicky nebo psychicky?

Jaký má smysl dělat něco tak snadné?

Odpovědi naleznete právě v tomto článku.

Lepší reflexy.

Jedna z nejčastějších stížností začátečníků je, že nevidí příchozí údery a nejsou schopni na ně reagovat. Zvláště pak když bojují s lepšími protivníky. Mají pocit, že sparring probíhá rychlejším tempem, než je jejich mozek schopen zpracovat.

Reflexy jsou do značné míry otázkou vstupů a výstupů. Chcete-li mít reakce, je třeba mít nejprve akci. A aby jste měli výstup, musíte mít vstup. Problém nastává, když si nedokážete uvědomit akci, protože je příliš rychlá na to, aby ji váš mozek stačil zpracovat. A pak, protože nevidíte počáteční akci, nepodaří se vám vytvořit reakci. Někteří lidé si myslí, že špatné reflexy jsou kvůli chybějící rychlosti, nebo pamětovým drillům (neznají dostatek pohybů/protiútoků atd.), ale všechno tohle má s tímto velmi málo co do činění.

Sparing pomalejším tempem umožňuje získat lepší pohled na pohyb. Můžete vidět všechny fáze každého úderu (nejenom poslední moment, kdy už je paže propnutá – což je příliš pozdě na to reagovat). Uvidíte přenesení váhy, uvolnění, protažení paže, zásah. To všechno můžete pohodlně vidět, takže později při větší rychlosti, budete mnohem efektivnější při úhybech, protože si vybavíte všechny tyto podněty, které úder provází.

Zapamatujte si: není to o tom, že musíte být rychlejší, je to o tom, že potřebujete šanci učit se a vidět správné podněty a reagovat na ně.

Co je horší než nemít reflexy? Mít panické reflexy.

Toto je vážný problém, který je vidět u mnoha začínajících bojovníků. Vzhledem k tomu, že nikdy neměli šanci rozvíjet funkční reflexy, jako jsou vhodné úhybné manévry a protiútoky, začnou si vytvářet panické reflexy. To znamená, že začnou instinktivně dělat nemotorné úhybné pohyby, které můžou ze začátku fungovat, ale později se stanou dlouhodobými návyky, které je odpoutají od zkušenějších soupeřů. A je velmi důležité nerozvíjet tyto panické reflexy, protože později je mnohem těžší se jich zbavit, jelikož se z nich stal zvyk.

Docela častý jev u bojovníků je, že bojují slepě. Co to znamená? Nedokáží vidět celý pohyb a neuvědomují si, že mají více možností na výběr jak reagovat a mají pokaždé stejné reakce.

sparring-header-kmg-blog

Rozvoj dovedností.

Další častou stížností začínajících bojovníků je, že nedokáží zasáhnout protivníka. Je těžké proniknout krytem. Nebo, že když se snaží na něčem pracovat, soupeř je vždy zasáhne a tak to přestávají zkoušet.

Je samozřejmě těžké se něčemu učit, když je pro vás sparring příliš rychlý. Jak máte dostat šanci se něco naučit, jak blokovat údery, přecházet do protiútoku, když nemáte dostatek času o těchto věcech přemýšlet?

Odpověď je opět jednoduchá – Slow sparring.

Při slow sparringu si můžete vybrat, na čem chcete pracovat. Můžete pracovat více na své pravé, nebo levé ruce. Dá se pracovat na svých obranných pohybech a pohybu vůbec. A díky tomu, že tempo je pomalé a klidné, nejste trestáni za to, že zkoušíte nové věci a tak se učíte.

Nebude mít slow sparring vliv na rozvoj mých sparringových dovedností.

Slow sparring není totéž jako sparring ve vysoké rychlosti. Není to stejné jako reálný boj a není to ani tak psychicky a fyzicky vyčerpávající jako reálný boj. Ale přesto, slow sparring je stále velmi užitečná tréninková metoda pro bojovníky, i když je to vzdáleno od realistické simulace boje.

Slow sparring je nudný.

Lidé, kteří toto říkají většinou při nácviku slow sparringu prohrávají. A je to celkem běžné. Tito bojovníci jsou zvyklí, jít do sparringu tvrdě a mít převahu nad méně agresivnějšími a více defenzivnějšími soupeři. Při slow sparringu musí ale oba bojovníci zpomalit a najednou se síly vyrovnávají. Slabší a pomalejší bojovníci mají čas na přemýšlení, dokáží vidět údery, vše co je provází a jsou schopni své soupeře zasahovat a tím se učit a zlepšovat.

Příště si vysvětlíme jak slow sparring efektivně využívat při tréninku.

Útoky nožem a reakce na ně – část 1.

napsal dr. Tal Kvores (expert level 4)

Nůž je pravděpodobně nejčastěji používaným nástrojem v násilných a ne-vojenských konfrontacích. Vzhledem ke své dostupnosti a možnosti snadné koupě, to není až tak překvapující. Nože se běžně vyskytují v každé domácnosti, kancelářích a obchodech. Dalším faktorem, který dělá nůž jako jasnou volbu pro mnohé útočníky je jeho snadné přenášení, ukrytí a v neposlední řadě snadná použitelnost. Útočník v podstatě nepotřebuje žádný trénink k tomu, aby mohl nůž proti někomu použít.

Rozdíly mezi noži závisí na mnoha faktorech:

  • Velikost
  • Síla čepele
  • Tvar
  • Výrobní postupy a materiály použité při výrobě čepele
  • Váha

Tyto vlastnosti jsou většinou důležité především pro sběratele nožů, ale ne pro zločince nebo teroristy. Ostří, což je z hlediska útoku nejdůležitější část nože, může být keramická, nebo z různých kombinací kovů. Toto jsou velmi důležité vlastnosti, protože síla a velikost čepele a její výrobní proces, může rozhodovat o možném počtu útoků. Může to také hodně napovědět o úhlu a hloubce proniknutí do těla a dokonce o rytmu útoku.

Běžné způsoby útoků nožem a jeho držení

Mnozí z vás jistě znáte různé systémy zabívající se jak útočnými tak obrannými technikami s pomocí nože (filipínská escrima, Siok, Gurkha, ruská Systema a mnoho dalších).

Některé bojové techniky s nožem se učí u různých vojenských jednotek po celém světě, aby vojáci byly schopni použít nůž na bojišti. Statisticky však tito lidé představují relativně malou část útočníků v reálném životě.

Většina útočníků nemá výše zmíněné dovednosti a znalosti. Nemůžeme ovšem spoléhat na to, že útočník tyto dovednosti nemá. Neměli bychom tedy z jeho strany očekávat nějaké zaváhání a měli bychom být připraveni, že náš soupeř bude odhodlaný.

Vzhledem ke své dostupnosti je nůž používán u různých trestných činů, zločinů z vášně a samozřejmě teroristických útoků. Nejběžnější útoky nožem většinou nejsou žádné složité techniky ale poměrně jednoduché a nekomplikované typy útoků.

6-1024x379

Nejčastější typy útoků

  • kruhové útoky
  • přímé útoky
  • bodání
  • sekání

Samozřejmě všechny tyto typy útoků mhou být vedeny do různých částí těla a z různých směrů.

Kruhové útoky: (útoky zespodu nebo shora) jsou nejsilnějšími útoky, díky výraznému využití tělesné hmotnosti. U těchto útoků platí, že se zde zapojuje mnoho hlavních svalových skupin, které se podílejí na generování síly (ramenní svaly, hrudník, nohy, střed těla a velké zádové svaly).

Kruhové útoky shora: též nazývané jako “icepick” (bodání do ledu), obvykle prováděné směrem dolů, nebo mírně ze strany. Je to v podstatě univerzální útok, jelikož může být proveden ze stoje, z lehu, ze sedu nebo z kleku. Pokud se bavíme o situacích ve stoje, tak tyto útoky jsou zaměřeny především na horní části těla (krk, obličej, trup). Někdy mohou být tyto útoky vedeny horizontálně dovnitř, nebo ven, jako u úderů typu hammer (kladivo).

Kruhové útoky zespodu: též nazývané jako “orientální” typ útoku, jsou také velmi silné, jelikož jsou podporovány svaly zádovými, hýžďovými, kyčelními a svaly na nohou. Hlavním problémem tohoto typu útoku je, že může být stejně nebezpečný, pokud se provádí z dlouhé i krátké vzdálenosti. Útoky jsou zaměřeny především na spodní část trupu (břicho, ledviny, v některých případech i stehna).

Přímé bodání: tyto útoky nesou převážně horizontální přenos tělesné hmotnosti, a proto nejsou tak silné jako předchozí dva typy útoků. To ale umožňuje vyšší frekvenci útoků v porvonání z předchozími dvěma typy. Ve většině případů je tento typ útoku použit na stojící cíl. útoky mohou být vedeny v podstatě na jakoukoliv část těla.

Sekání: V porovnání s jinými útoky je tento typ útoku vzácný. V mnoha případech je tento typ útoku používán k neutralizaci obranné schopnosti bránící se osoby (řezání přes ruce, nohy, šlachy). V dalších případech jsou tyto typy útoků použity na určité části těla s vysokou vaskularizací (krk, obličej).

Všechy tyto útoky jsou samozřejmě nebezpečné. Statisticky je dáno, že průměrně sedmý až osmý útok nožem je smrtelný. Toto závisí samozřejmě na mnoha faktorech. Jedny z mnoha jsou například hloubka, místo a přesnost zásahu, odhodlání a duševní stav útočníka, typ nože (čepele).

Stejně tak hraje obrovskou roli čas, který uběhl než byla poskytnuta první pomoc.

V další části se budeme zabývat otázkou reakcí na útoky nožem.

Přednosti systému Krav Maga

Krav Maga je moderní a stále se vyvíjející styl sebeobrany. Tento systém byl a neustále je zdokonalován a vyvíjen ve světle nových událostí a potřeb.

Krav Maga byla vyvinuta pro boj na ulicích

Právě proto zde nejsou žádná pravidla. Když na Vás někdo zaútočí na ulici, nemáte žádnou možnost, jak si můžete být jisti, s kolika protivníky či zbraněmi se budete muset vypořádat. Proto je celý koncept tréninku KM stavěn pro boj bez pravidel. Jestliže je někdo napaden, má právo použít jakoukoliv techniku, která je nezbytná k jeho obraně. I z tohoto důvodu nejsou žádné turnaje či katy v KM.

Krav Maga užívá jednoduchý přístup k učení   
Díky konstantnímu procvičování a opakování se nejúčinnější způsoby obrany proti jednotlivým druhům útoků stanou přirozené a automatické. Při případných konfrontacích na ulici tak mohou být tyto techniky okamžitě využity. Díky zdůrazňování a cvičení několika klíčových technik pro jednotlivé útoky je systém schopný zabývat se širokou škálou obranných situací, kterou bychom jen těžko hledali v jakémkoliv jiném stylu, a tvoří tak ucelený bojový systém.

Uvědomění
Studenti KM užívají základní pohyby v rozdílných kombinacích k zastavení násilných útoků. Studenti se během napadení dostávají do stále nových situací a jsou obvykle nuceni improvizovat, což je důležitým a jedinečným prvkem systému. Proto se KM zaměřuje nejen na fyzické aktivity, ale také na myšlenkové procesy a „ovládnutí“ svého těla.

Sebedůvěra
Improvizace je také používána při pohybových omezeních. Ne každý je schopen zvednout svojí nohu do rozštěpu a tak je systém staven pro průměrného člověka. Studenti se obvykle učí několik možných variant obranných reakcí pro jednotlivé situace útoků, jakési rámce použitelných technik. Následně je jim doporučeno využívat nejvhodnější techniky dle jejich schopností a možností. To umožňuje studentům lepší sebepoznání a rozvinutí sebedůvěry v rámci jejich schopností.

Fyzická kondice
Protože fyzická kondice je nepostradatelným prvkem našeho systému, už rozcvička obyčejně obsahuje několik kardiovaskulárních a silových cvičení stejně tak jako strečink ke zvýšení ohebnosti. Velký důraz je při trénincích KM obzvláště kladen na rychlost, výdrž, přesnost a koordinaci vlastního těla.

Krav Maga je styl zajímavý jak pro osoby, hledající skutečnou sebeobranu, tak i pro ty, kteří si chtějí rozšířit své znalosti a zkušenosti na poli bojových sportů. Krav Maga je prostě stylem, který nabízí velice efektivní techniky obrany před všemi typy útoků.

Název Ukazatele průběhu1
92%
Název Ukazatele průběhu2
83%
Název Ukazatele průběhu3
94%
Název Ukazatele průběhu4
90%
Název Ukazatele průběhu5
80%

Naše služby

Fotogalerie

Semináře
Tělocvična
Testování
Tréninky