Jedná se o sedm principů, které popsal Jeff Cooper (2006) ve své knize „Principles of personal defense“. Ačkoliv práce Coopera byly původně zaměřeny především na boj, ve kterém se předpokládá použití střelných zbraní, psychologické principy sebeobrany jsou ve stejné míře aplikovatelné na sebeobranu beze zbraní. Kromě toho ani v našich podmínkách nejsou vyloučené sebeobranné situace s využitím defenzivní střelby. Nicméně důležitější, než použití konkrétních obranných prostředků je způsob myšlení, vnímání a reagování, tedy vnitřní principy, kterých by se měl obránce držet.

  1. Ostražitost

Ostražitost je do jisté míry základní vlastností každého jedince. Přesto je možné, dále se jí učit a zlepšovat ji. Jestliže přijmeme fakt, že naše známé a všední okolí je ve skutečnosti nebezpečné, automaticky zostříme naše smysly. Na místě jsou v tom případě dvě základní pravidla:

– Musíte vědět, co je za vámi!

– Dávejte zvláštní pozor na cokoliv podezřelého ve vašem okolí!

Nejpravděpodobnější směr útoku je zezadu. Dávejte si na to pozor. Musíte mít oči i vzadu. Velká většina obětí násilí byla překvapena zezadu. Kdo předvídá situaci, vyhraje. Kdo nepředvídá, prohraje. Učte se ze zkušeností ostatních a nenechte se nikdy překvapit.

Zkuste pozorovat kočku. Je těžké jí překvapit, že? Proč? Z velké míry je to samozřejmě díky jejímu vynikajícímu sluchu. Ale nejen proto. Pohybuje se velmi hbitě, využívá všechny své smysly naplno. Není zaujatá nepodstatnými věcmi. Nepřemýšlí nad svou prací, image nebo daní z příjmu. Na prvním místě je vždy její fyzické bezpečí. Dělejte to stejně.

Najdou se však lidé, kteří budou mít námitky proti tomu, jakou atmosféru tato rada vytváří. Budou naříkat, že „nechtějí takto žít“. Tito lidé nemají žádnou povinnost takto jednat, nemusí se touto radou řídit. Svět je ale krutý. A když si někdo přeje žít v tomto světě v klidu, musí se mu tak jako tak přizpůsobit.

Přítomnost kohokoliv, kdo vás pečlivě pozoruje, musí být vysvětlena. Přítomnost kohokoliv, jehož jednání se zdá být zaměřené směrem k vám, musí být vysvětlena. Jestliže vás vysvětlení neuspokojuje, buďte připraveni zahájit potřebnou obrannou akci.

Všechno, co bylo řečeno, může znít nepřiměřeně tajně až melodramaticky. Ale ten, kdo kultivuje tzv. taktický přístup, to nebude pokládat za nepříjemné. Protože bezpečnostní pás nebo záchranná vesta jsou také příjemné a uklidňující právě tehdy, když je nepotřebujeme.

Buďte bdělí! Buďte připravení! Buďte ostražití!

  1. Rozhodnost

 Pro normálního člověka je velmi těžké, změnit se během okamžiku v někoho, kdo dokáže učinit rychlý, rozhodný krok a vědět si rady v mimořádně nebezpečné, násilné situaci. Většina z nás není zvyklá na násilí, obzvláště ne na takové situace, které mohou být vyřešeny pouze použitím síly a násilí z naší strany. Tyto situace vyžadují vypětí všech sil. Díky nim se musíme změnit z kuřete v jestřába.

Rozhodnost, podobně jako ostražitost, je do jisté míry základní výbavou osobnosti. Nicméně i na rozhodnost, stejně jako na ostražitost, může být kladen větší důraz. Ve formalizovaném způsobu boje je dána, nebo by měla být dána, příslušnými pravidly shora. V případě sebeobrany musí vycházet z nás samotných. A to je problém. Jestliže jste vystaveni násilnému fyzickému útoku, váš život závisí na výběru správného jednání a jeho přímočarého prosazení bez jakéhokoliv zaváhání.

V takové chvíli není možné váhat. Na to není čas. Budete-li příliš přemýšlet, je dost možné, že zemřete. Je důležité pamatovat na to, že způsob jednání, který jste si zvolili, je do určité míry méně důležitý než to, jak rychle ho vykonáte.

Problém je, že správný způsob jednání v situaci, kdy jsme pod útokem, je obvykle protiútok. To je ovšem v rozporu s naším normálním civilizovaným chováním a učinit takové rozhodnutí je pro každou normálně se rozhodující osobu poměrně těžké.

Kromě četných osobních zkušeností, které by většina z nás raději nechtěla získat, je pro kultivaci takové taktické rozhodnosti nejlepší cesta skrze úvahu: „Co bych dělal, kdyby …“ Tento druh taktického uvažování nám pomáhá snadněji dospět ke správnému taktickému řešení. Takový teoretický trénink v nás buduje sebejistotu o našich řešeních a postupně usnadňuje, tedy i zrychluje, schopnost činit rozhodnutí.

Jestliže je na nás veden útok, je nezbytné analyzovat situaci, okamžitě se rozhodnout pro náležitý způsob jednání a ihned ho vykonat vší silou, kterou můžete použít. Kdo bude váhat, určitě prohraje. Neváhejte. Buďte rozhodní!

  1. Agresivita

V sebeobraně není iniciativa na naší straně. Útočníkovi je poskytnuta obrovská výhoda prvního úderu, anebo přinejmenším pokusu o něj (každá reakce je pomalejší než akce). Svou pozornost bychom proto měli obrátit na to, co může přemoci násilí, kterému jsme vystaveni. „Nejlepší obrana je útok“. To je pravda, ale protože tuto zásadu nemůžeme v sebeobraně aplikovat doslovně, lze ji přeformulovat takto: „Nejlepší obrana je prudký protiútok“ (srovnej s českým právním řádem, který obranu útokem umožňuje – viz nutná obrana).

Vítězství prudké reakce ze strany evidentně slabšího nad větší silou je lehce pozorovatelné v živočišné říši. Pudl odhánějící německého ovčáka od svého majetku, malý ptáček zahánějící nalétajícího jestřába apod. Agresivita s sebou nese nezměrnou morální sílu v jakémkoliv boji, ať útočném nebo obranném. A samotná skutečnost, že útočník neočekává agresi ze strany své oběti, ho obvykle zaskočí.

Jestliže jste napadeni, vaše reakce nesmí být strach. Musí to být hněv. Tyto dvě emoce k sobě mají velmi blízko a velmi snadno můžete jednu z nich proměnit v druhou. V okamžiku napadení závisí váš život na schopnosti vyblokovat všechny myšlenky o vašem vlastním ohrožení a absolutně se soustředit na zlikvidování nepřítele. To vám umožní hněv.

Když už se vám přihodilo to neštěstí, že jste byli napadeni, ostražitost vám poskytne malé varování, rozhodnost vám udělí správný směr jednání. A pokud tím směrem je protiútok, vykonejte ho s využitím všeho, co máte! Buďte naštvaní. Buďte agresivní.

  1. Rychlost

 Rychlost je absolutním základem jakékoliv formy boje, od šermířského souboje až po Šestidenní válku. Napoleon řekl: „Můžu ztratit bitvu, ale nikdy neztratím minutu.“ V sebeobraně tento způsob myšlení musíme posunout ještě dál: „Můžu ztratit tento boj, ale neztratím tuto vteřinu!“ I větší síla je evidentně k ničemu, jestliže jí nestihnete použít. Na divokém západě se říkalo: „Jednej s ostatními tak, jak by oni jednali s tebou. Ale jednej první!“ Amen.

Při sebeobraně je v sázce váš život. Nemůžete se snažit jednat sportovně, hrát podle pravidel. Buďte rychlí, ne féroví. Hrajte v offsidu. Není zde žádný rozhodčí, který by to potrestal.

Dokonalý boj skončí dříve, než si poražený vůbec uvědomí, co se stalo. Dokonalá obrana je protiútok, který uspěje dříve, než si útočník uvědomí, že si ukrojil příliš velké sousto. Jestliže jste napadeni, proveďte odvetný úder okamžitě. Buďte nepředvídatelní. Buďte rychlí. Rychlost je vaše spása.

  1. Rozvážnost

 Neztrácejte hlavu. Ztratíte-li rozvážnost během smrtelně nebezpečné situace, pravděpodobně nepřežijete. Nezatěžujte se jakoukoliv improvizací, prostě jen neztrácejte hlavu. Vztek, i když kontrolovaný vztek, není překážkou efektivity. Sebekontrola je tím, co obvykle sociopatovi chybí. Použij vlastní sebekontrolu k jeho zlikvidování.

Když útočíte rukama, buďte opatrní. Pamatujte, že úder pěstí do soupeřovy hlavy téměř vždy způsobí zranění vaší ruky. Strčit prst do útočníkova oka je jednoduší, bezpečnější a pravděpodobně přesvědčivější.

Když využíváte věci kolem sebe jako improvizovanou zbraň, použijte ji tak, abyste s ní co nejpravděpodobněji způsobili škodu, ale zbraň neztratili nebo nezničili. Vlastností improvizovaných zbraní, od deštníku až po pohrabáč, je jejich efektivnější využití oproti chladným zbraním. Mohou být totiž použity méně nápadně během jejich „objevení se“ a nápřahu.

Pro některé lidi je schopnost zůstat klidný a rozvážný za stresujících podmínek přirozenější než pro ostatní. Ale rozhodně to není pro nikoho nedosažitelné. Je to otázka vůle. Jestliže víte, že můžete a musíte zachovat klid, pravděpodobně klid zachováte.

Během každého útoku zůstaňte rozvážní. Jestliže musíte bojovat, útočte přesně a efektivně.

  1. Nemilosrdnost

 Útočníka je nutné zastavit – okamžitě a kompletně. Kdo to je, proč si zvolil kriminální život, jeho sociální pozadí, jeho ideologická nebo psychologická motivace, rozsah zranění, která utrpěl v důsledku svého jednání – to všechno lze zvažovat později. Teď je vaší hlavní starostí zůstat naživu. Nechte útočníka, ať se bojí o svůj život. Nedržte se zpátky. Neútočte na něho poté, co už není schopen další akce. Ale buďte si jistí, že byl zastaven. Právní řád vám zakazuje oplácení, ale umožňuje vám prevencí situaci předejít.

To, co uděláte, abyste zabránili dalšímu smrtelnému útoku, jestliže je zločinec stále schopen akce, je ospravedlnitelné. Ujistěte se proto, že to tak je a nebuďte svázaní svou ohleduplností či trpělivostí. Jinak můžete být zabiti.

Jestliže musíte použít ruce, udělejte to vší silou, kterou máte. Polovičaté plácání útočníka ze strachu, že mu ublížíte, ho tím spíše rozčílí. A protože už dříve ukázal, že je ochotný vás zabít, může se o to teď pokoušet ještě důrazněji, jelikož jste ho sice zasáhli bolestivě, ale ne dost rozhodně. Když se rozhodnete udeřit, udělejte to tak tvrdě, jak jen můžete.

Když na vás zločinec zaútočí a nic se mu nestane, pravděpodobně z toho vyvodí, že to může udělat znovu. Jestliže ho v tom utvrdíte, uvedete v nebezpečí nejen váš vlastní život, ale i životy ostatních.

Jestliže je v ohrožení váš život, zapomeňte na to. Když na vás bude směřovat smrtelný útok, nebuďte hodní. Buďte tvrdí. Buďte nemilosrdní.

  1. Překvapení

 Překvapení je první princip ofenzivního boje. Nicméně privilegium dát první úder představuje luxus, který je zpravidla na straně útočníka. V tomto smyslu nemůže být řeč o strategickém překvapení na straně obránce. To ale neznamená, že obránce nemůže dosáhnout překvapení taktického. Podaří-li se vám udělat to, co útočník očekává ze všeho nejméně, můžete ho úplně setřást. Je známo, že tou nejméně očekávanou věcí je okamžitý, intenzivní protiútok.

Princip překvapení je těsně spojen s principem agresivity. Neočekávané je současně vyvádějící z míry. Útočník vyvedený z rovnováhy je krátkodobě neschopen naplnit svůj záměr. To je okamžik, ve kterém by obránce měl být schopen zvrátit situaci.

Rychlost, síla, výkonnost a agresivita protiútoku jsou značně variabilní, ale pouhý fakt jejich přítomnosti je základní součástí úspěchu. Zločinec neočekává, že se bude jeho oběť bránit. Nenechejte ho nikdy, aby si za oběť vybral vás. Ale pokud se to stane, překvapte ho.